Obrácena ke Kristu

Měli jste někdy takovou tu romantickou představu o tom, že máte zahrádku plnou vlastní zeleniny, ovocný sad, farmářská zvířata, vyrábíte sýry, pobíháte po louce a nemáte starosti této digitální, přeinformované, na výkon zaměřené doby? Já ano. Z romantické představy jsem začala s manželem budovat realitu a koupili jsme si dům. Byl to nádherný starý statek s šesti hektary, se kterým jsme měli velké plány. Rozlehlé louky jsme viděli zaplněné zvířectvem. Snili jsme o tom, jak děláme jablečné mošty ze starých odrůd jablek. Plánovali jsme herní prvky pro děti. Přemýšleli, jaké plodiny kde zasadit, abychom byli potravinově soběstační. Běhali jsme po obrovské stodole a řešili, kde jaký pokojíček bude, kde uděláme apartmánové ubytování a jak to celé uchopíme. Ano, jsme si také vědomi, že jsme měli dohromady jen čtyři ruce a žádnou finanční rezervu, ze které bychom naše plány realizovali. Ale byli jsme nadšení a ochotní pustit se do práce. Ať to stojí, co to stojí. „Zvládneme to, viď?“ Kouknu na...

Vždycky jsem snila o tom, že zmáčknu tlačítko off a vrátím se do doby, kdy jsem si jako malá četla knihy a utíkala do fantazijních světů plných záhad. Že se vrátím do doby, kdy jsem sama psala a vymýšlela příběhy. Ne, že bych to dělat nemohla, ale dnes už ani delší dobu neudržím pozornost, aniž bych potřebovala nějaký nový stimul mezi tím. Patřím do generace, která ještě zažila dětství bez technologií. Pamatuji si první počítač a hru Mario, jehož grafika se s tou dnešní nemůže ani porovnat. První telefon – měla jsem největší pádlo, co se nevešlo ani do kapsy. Jeho anténa trčela snad až do vesmíru. Vzpomínám na první chatovací místnosti, kde byl člověk anonymní, vzdálený, a přesto tak blízko druhým. Na druhé straně té zvláštní krabice byl někdo, kdo si se mnou psal! Ohromný! Na chat jsem chodila ke kamarádce, protože jsme to my doma ještě neměli. Fascinovalo mě to. Být ve spojení s lidmi z druhého konce České republiky bylo něco neskutečného. Už od samého počátku mě to pohltilo. Tolik i...

Vítám vás na blogu Obrácena ke Kristu Vítám vás na místě, kde sdílím svou cestu k Pánu Bohu, svůj příběh obrácení a také to, jak víra postupně proměňuje můj každodenní život. Moje cesta ke Kristu nebyla přímá. Dlouhá léta jsem hledala odpovědi, smysl a naplnění na mnoha různých místech. Prošla jsem obdobím New Age, ezoteriky, magie a čarodějnictví. Snažila jsem se najít štěstí v penězích, úspěchu, různých cílech i způsobech, jak si svůj život vytvořit podle vlastních představ. Čím dál víc jsem však zjišťovala, že ani to největší množství úspěchů nedokáže zaplnit prázdnotu uvnitř. Postupně jsem se dostala až na pokraj vyhoření a k hlubokému pocitu marnosti. A právě tam začala má cesta ke Kristu. Obrácení pro mě nebylo jen nalezení odpovědi na otázku, čemu věřit. Bylo to setkání s Ježíšem, které začalo proměňovat způsob, jakým se dívám na sebe, na svou rodinu, na práci, na svět kolem sebe i na samotný život. A právě o této cestě chci psát. Dnes se učím žít jinak než dříve. Pomaleji. Jedn...

S Boží milostí jsem se za svůj život setkala dvakrát. Jednou jako náctiletá, kdy mě Bůh uzdravil ze závislosti na drogách, a podruhé, kdy jsem kvůli seberozvoji a podnikání v oblasti new age vyhořela... „Pane Bože, pomoz mi, už nemůžu dál,“  brečím si do dlaní, protože jsem skončila jako bezdomovec na ulici. Bez přátel, bez domova. Je květen roku 2012. Je mi devatenáct a nevidím naději na naplněný život. Jak to, že jsem takhle skončila? Proč jsem si začala píchat pervitin? Sedím se sbalenými věcmi před barákem, kterému se ani nedá říkat domov. Kluk, který mě fyzicky i psychicky týral, manipuloval, mlátil, a dokonce držel zbraň namířenou přímo na mě, mě vyhodil. Jako všichni. Po rozvodu rodičů, ve čtrnácti letech, jsem se stěhovala od jednoho k druhému. Nikdo se mnou nemohl vydržet. Připadala jsem si strašně sama.  Od mala jsem praktikovala čarodějnictví a ezoteriku, stejně jako moje teta – vykládala jsem karty a zajímala se o vesmír a energie. Když jsem se ocitla na ulici, nec...