Obrácena ke Kristu

Měli jste někdy takovou tu romantickou představu o tom, že máte zahrádku plnou vlastní zeleniny, ovocný sad, farmářská zvířata, vyrábíte sýry, pobíháte po louce a nemáte starosti této digitální, přeinformované, na výkon zaměřené doby? Já ano. Z romantické představy jsem začala s manželem budovat realitu a koupili jsme si dům. Byl to nádherný starý statek s šesti hektary, se kterým jsme měli velké plány. Rozlehlé louky jsme viděli zaplněné zvířectvem. Snili jsme o tom, jak děláme jablečné mošty ze starých odrůd jablek. Plánovali jsme herní prvky pro děti. Přemýšleli, jaké plodiny kde zasadit, abychom byli potravinově soběstační. Běhali jsme po obrovské stodole a řešili, kde jaký pokojíček bude, kde uděláme apartmánové ubytování a jak to celé uchopíme. Ano, jsme si také vědomi, že jsme měli dohromady jen čtyři ruce a žádnou finanční rezervu, ze které bychom naše plány realizovali. Ale byli jsme nadšení a ochotní pustit se do práce. Ať to stojí, co to stojí. „Zvládneme to, viď?“ Kouknu na...

Vždycky jsem snila o tom, že zmáčknu tlačítko off a vrátím se do doby, kdy jsem si jako malá četla knihy a utíkala do fantazijních světů plných záhad. Že se vrátím do doby, kdy jsem sama psala a vymýšlela příběhy. Ne, že bych to dělat nemohla, ale dnes už ani delší dobu neudržím pozornost, aniž bych potřebovala nějaký nový stimul mezi tím. Patřím do generace, která ještě zažila dětství bez technologií. Pamatuji si první počítač a hru Mario, jehož grafika se s tou dnešní nemůže ani porovnat. První telefon – měla jsem největší pádlo, co se nevešlo ani do kapsy. Jeho anténa trčela snad až do vesmíru. Vzpomínám na první chatovací místnosti, kde byl člověk anonymní, vzdálený, a přesto tak blízko druhým. Na druhé straně té zvláštní krabice byl někdo, kdo si se mnou psal! Ohromný! Na chat jsem chodila ke kamarádce, protože jsme to my doma ještě neměli. Fascinovalo mě to. Být ve spojení s lidmi z druhého konce České republiky bylo něco neskutečného. Už od samého počátku mě to pohltilo. Tolik i...